KONTAKT

© 2019 Jana Gál

  • Black LinkedIn Icon
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

JANA GÁL

Revoluční 240

Šestajovice u Prahy

250 92

Způsob platby: zaslání na účet

1709321113/0800 (Česká Spořitelna),

IBAN CZ71 0800 0000 0017 0932 113​

Tel: +420 774 184 112​​​

poradnanadalku@gmail.com

Všeobecné obchodní podmínky

Fyzická osoba zapsaná v Živnostenském rejstříku
Evidenční číslo ŽL: ŽO/06190316
Evidující úřad: Úřad městské části Praha 15

Nejsem plátcem DPH.

SKYPE: janitaxgal

Nikdy není pozdě najít si nové kamarády. Pomůže k tomu pět přísad.

Tento článek píšu pro všechny, kdo se ocitli vinou změny životní cesty v místě, kde nemají žádné přátele. Cítí se opuštění a nevědí, jak najít někoho blízkého, komu třeba mohou svěřit klíče od bytu, když odjíždějí na dovolenou. Hledat přátele není až tak jednoduché, sama to moc dobře vím. A nahlas přiznat, byť jen sobě, že nemít přátele je jako nalepit si na čelo: jsem nechtěná, nikdo se mnou nevydrží, jsem asociál.

O to, co je vlastně přátelství a jak se tvoří, jsem se do určité doby nijak nezajímala. V dětství jsem měla kolem sebe kamarády pořád, během studií také. Pak přišla první práce a můj sociální život šel zcela stranou. Byla jsem tak vytížená, že jsem měla čas j...

Co vám přinese a na co se připravit ?

Studium v zahraničí je jednoznačně nepřenositelná zkušennost, která vás posune osobnostně i profesně mnohem dál, než si myslíte. Pokud máte odvahu žít rok bez svého prostředí, bez rodiny a přátel, jděte jednoznačně do toho. Nicméně, nebudu Vám lhát, dost možná zažijete i těžké chvilky. Jak se s nimi vypořádat? 

Jazyk

Budete mít ze začátku nejspíš euforii z toho, že opravdu dokážete používat i v běžných mezilidských situacích jazyk, který jste doposud mohli využít tak maximálně na objednání si jídla v restauraci v Chorvatsku.  A také ruku v ruce s tím pravděpodobně přijde depka, že při přednášce nedokážete udržet pozornost, protože neznámých výrazů bude moc a nezvyk naslouchání tak dlouhého monologu v cizí...

Prý je lepší vyhořet, než se stěhovat.

Nikdy jsem moc nechápala proč. Oheň je přece schopen vše zničit, ale při stěhování vše jen přemístíte jinam. O nic nepřicházíte. A nebo ne? Co je v tom tedy tak těžkého sbalit si své věci a na druhé straně je zase vybalit? 

Carlota vypráví: „Jsem z malého města na severu Španělska, a přestěhování do Prahy je pro mne noční můra. Nejen, že tu vůbec nikoho neznám, ale také nikdo nezná mne. Ve Španělsku se naše rodina několik generací podílela na aktivním utváření dění ve městě.  Nemohla jsem projít z tržnice domů, aniž bych se několikrát cestou s někým nezastavila, vždycky mne pár lidí po cestě pozdravilo, několikrát denně mi někdo volal…..Jenže tady jsem prostě „Nikdo“. Kolemjdoucí o mne nezavadí ani poh...

Vyjet na pár let do ciziny byl skvělý nápad. Tak proč je tak těžké vrátit se domů? 5 Tipů jak na to. 

Všeobecně věnujeme více pozornosti výjezdu ven, aklimatizaci do neznáma, než abychom se aktivně připravovali na cestu zpět. Takže balíme kufry s pocitem „však ono to nějak dopadne, česky jsem snad ještě nezapomněl“. Týká se to každého, kdo se vrací do své původní země a přípravu tak trochu podcení. Návrat zpátky totiž často je mnohem psychicky náročnější než výjezd do zahraničí.

S návratem bývá překvapivě více starostí a stresu než při zabydlování se „venku“. Děje se s námi něco podobného jako u kulturního šoku, jen reverzní proces trvá ještě o trochu déle. Proč?

Zcela běžně máme totiž představu, že svou kulturu známe...

Co udělá stěhování do jiné země s naší psychikou? Nejtěžší může být návrat domů.

Stěhování je stresový faktor, i kdyby to mělo být z Hradce do Pardubic – a teď k tomu přičtěte ještě jazykové a kulturní aspekty. Odborná literatura i laická veřejnost zná tuto změnu pod termínem kulturní šok nebo kulturní adaptace. Co se vlastně s lidskou psychikou v tomto kontextu děje?

Možná překvapí, že kulturní šok není rychlá reakce, jak by slovo šok mohlo evokovat. Jedná se spíš o pozvolné zvykání si, podobně jako u fází změny. Nejprve je to celé úplně mimo, potom hodně dole a pak pozvolna, opravdu pozvolna se začínáme přibližovat realitě a zřejmě i sami sobě v té jinakosti kolem sebe....

Stud z neúspěchu je jednou z největších překážek naší seberealizace. Nenávidíme své nedostatky a bojíme se druhé pustit za oponu našich splněných snů. 

Každý, kdo jste si splnil svůj sen dobře víte, že cesta k němu nebyla jednoduchá. Určitě jste potřebovali výdrž a víru v sebe sama. Několik dobrých sebemotivačních filmů tenhle mix ve své dynamice popisuje, například Štěstí na dosah. Nejpřitažlivější je právě ta rovina zmaru: strach, že to nedá, že to nevyjde s příměsí naděje, že film ještě nekončí, že šance stále je. Stejně jako v životě. Právě sledování nesnází v kontextu happyendu dodává víru, že i naše projekty dopadnou dobře, že to zvládneme. Proč ale nemáme tu schopnost, vyprávět náš příběh i s těmy propady a pocity marnosti, kter...

Please reload