KONTAKT

© 2019 Jana Gál

  • Black LinkedIn Icon
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

JANA GÁL

Revoluční 240

Šestajovice u Prahy

250 92

Způsob platby: zaslání na účet

1709321113/0800 (Česká Spořitelna),

IBAN CZ71 0800 0000 0017 0932 113​

Tel: +420 774 184 112​​​

poradnanadalku@gmail.com

Všeobecné obchodní podmínky

Fyzická osoba zapsaná v Živnostenském rejstříku
Evidenční číslo ŽL: ŽO/06190316
Evidující úřad: Úřad městské části Praha 15

Nejsem plátcem DPH.

SKYPE: janitaxgal

Rozchod s přítelem

Ahoj,

Bydlím ve Francii, jsem tu hrozně ráda, ale stalo se to, že jsem se před půl rokem rozešla s přítelem. Pravda je, že jsme si moc už pak nerozumněli, takže jsem i byla ráda, že už mám svobodu a mám klid, jenže on pak začal chodit s moji spolubydlící. Jednak je hrozný, že jsem si uvědomila jak mi chybí a taky, že teďka když k nám přijde, tak to tam nemůžu vydržet a raději jdu prostě ven. Chodím takhle ven i v noci, protože se to nedá, když vím, že je u ní v pokoji. Ráno zase nechci vůbec vylejzat z pokoje, když snídají v kuchyni. Prostě strašný. Se spolubydlící už se vůbec ani nechci bavit, ani nic dalšího, úplně nám tohle taky zkazilo vztah. Přemýšlela jsem, že se odstěhuju, ale já jsem byla ten první, kdo se nastěhoval a ona přišla až potom a hlavně najít si v Paříži normální bydlení je strašný. Tady to mám relativně i kousek do práce. Nechce se mi si dělat komplikace, když nemusím. Nejraději kdybyste mi poradila nějakou fintu jak to udělat, aby se odstěhovala. Díky, Kačka.

Utekla jsem od násilníka...

Ahoj. Jsem asi nejsmutnejsi pripad. Do Australie jsem odjela pred 4.5 roky s mym byvalym, ltery je dodnes muj nejlepsi kamarad a protoze nema rodinu. Ja jsem jeho rodina. Rozesly jame se protoze jsme nebyly stastni. Ja jsem uhanela po rozchodu partnera, ale dost marne asi urcite ve spatnych vodach. Po klubech a v hospodach. Hodne jsem pila, kazdy patek a sobotu a trpela depresemi ci uzkostmi. Pred temer 1.5rokem jsem potkala starsiho muze a ja to pojala jako lasku jako tram. zacla jsem s nim bydlet a take pozadala o parnerska viza. Presto, ze jsem mela naslapnuto na bakalare v Marketingu. Ale byla jsem tak vystavena psychicky i fyzicky, protoze zivot tu neni jednoduchy, ze jsem si rekla proc ne. Postupne jsem si zacla vsimat, ze ma problemy s alkoholem a i prasky a vzhledem k tomu, ze me i nemel pro lem prastit jsem pochopila po hned 2.incidentu, ze jsem oet domaciho nasili. Jiz po nekolikate jsem od nej odesla, protoze se dusevni, fyzicky a verbalni teror nedal vydrzet. Musela sem zaangazovat policii, linku domaciho nasili, doktory. Nemam tady moc prava. dostala jsem se az na same dno. Na ucte nulu a moje psychika posramocena. Do toho musim chodit do prace, vest business ke kteremu jsem se zavazala a snaset vylevy byvaleho soucasne snoubenky, ktera je totalni zarliva a sobecka. Nektery den me vyhodila od nich z bytu. kvuli jeji zavisti a zarlivosti. Snazim se najit ubytovani. Jiz 2 mesice ziji ve svem tanecnim studiu, kde mam matraci a cestuji do prace a z prace 4hodiny a nebo spim u kamarada v dodavce. Snazim se dosahnout novych viz. Ale vse jw tezke, nemam prilis pratel. Jen 2, ale pomahaji maximalne kolik chteji. Do Evropy se vratit nechci, Australii miluji. jen jsem sama a mam pocit, ze nikoho moc nezajima, ze me nekdo tyral. tak tak do uvodu. ani nevim jestli delate takove pripady. Mam anglicky hovorici psycholozku, ale to je proste jine. dekuji Verka

Stále se tu necítím jako doma

Přestěhovala jsem se do Belgie, žiji tu již rok a půl, ale stále se tu necítím jako doma. Narodila se mi dcera, po pěti měsících jsem se vrátila do práce a mám pocity viny. V práci mě to moc nebaví a mám pocit, že by mělo větší smysl zůstat doma s dcerou než chodit do práce, co mi nic nedává. S přítelem se často hádáme. Chybí mi zázemí - moje původní rodina, přátelé. Občas se mi ráno nechce ani vstát z postele. Cítím se tak trochu jako v pasti. Ráda bych svoji situaci nějak vyřešila, ale do Čech se vrátit nemůžu a přítele vyměnit také ne :). Existuje nějaká cesta ven? Děkuji za odpověď. Karolína

Jsem tu úplně sama a nevím si rady

S priatelom sme sa planovali prestahovat z USA spolu do Belgicka a zacat novy zivot. Ja som si vybavila transfer v ramci medzinarodnej firmy a priatel planoval predat svoj podnik a zalozit nieco nove v Belgicku. Zatial co som ja uz musela nastupit na nove miesto, predaj firmy sa stale natahoval a nakoniec sa partner rozdohol miesto prestahovania so mnou rozist. Vsetko na mna dopada, som tu sama v zahranici, neviem co ako funguje, nehovorim miestnou recou, neviem na koho sa obratit o pomoc, okrem kolegov tu nikoho nepoznam. Jedine stabilne v mojom zivote je aktualne moja praca a tak mam strach este aj to menit a stahovat sa spat na Slovenko alebo spat do USA. Co mam robit? Dakujem za radu.

Nějak to nefunguje s přítelem, je Němec

Dobrý den, nevím jestli to sem vůbec patří, ale asi to nějak i souvisí s tím, že žiju 2 roky v Německu. Mám práci, která mě zrovna moc nebere, ale zatím to nebudu řešit. Hlavní prostě je, že s přítelem, je to Němec, to je těžký. Je z vesnice vedle Mnichova, má dost jednotvárný koníčky a já tam do toho moc nezapadám. Pořád se vlastně chodí s jeho partičkou někam, což je ok, ale oni jsou prostě kluci, co se znají už od střední a pro mě je těžký s nima najít společnou řeč. Jazyk je taky trochu problém, Německy umím, mluvím dobře, ale s nima jsem jakoby zadrhlá. Prostě se mezi nimi necítím i když to jsou fain kluci, i chytrý a slušný, ale jak jsou chvíli spolu jsem odřízlá a prostě nevím, jestli taky třeba kvůli tomu, že jsem cizinka. Určitě nejsou rasisti, nebo že by se na mě nějak divně dívali, protože třeba dva z nich jsou jeden má rodiče turecký a druhej tátu Itala. Mám přítele ráda a rozumíme si, když jsme spolu takhle sami, ale jak je s nima, cítím se fakt sama. Co s tím? Rozejít se nechci a ztratit ho taky nechci. Ale mrzí mne, že na mne jakoby nebere ohledy. Děkuji za odpověď, Lucie. 

Jsem z Austrálie zklamaná, moje očekávání bylo jiné

Dobrý den, přijela jsem nedávno do Austrálie. Jsem tu jen několik týdnů, ale už teď je vidět, že to zase není takové terno, jak se zdálo. Jednak je tu zima, což situaci vůbec nepřidává, byráky jsou stavěné hrozně blbě, teda samozřejmě na jejich zimu, ta sice neni pod nulou, ale uvnitř prostě nevytopíte, neni tu příjemně. Všechno je o dost dražší, než jsem si představovala a škola taky nic moc. Ve škole lidi, se kterými si nejde vůbec povykládat o ničem. Další věc je práce, jako fakt těžký něco normálního sehnat, asi už jsem to vzdala. Ale jsem tu než na rok, teda myslela jsem že kdyby to tu nějak i šlo, tak třeba zůstanu dýl, ale problémy všude teď začali bý i přísní s tema imigračníma limitama. Je to těžký, mám chuť se občas na to tu fakt vybodnout úplně. Nevím. Nevím jak mi můžete na tohole poradit. Díky, Rena

Please reload